ke čtení

Antoine de Saint Exipéry

Citadela

Cesta k člověku je někdy křivolaká a dost často i s velkou vrozenou empatií nemůžeme proniknout skrze bolest nebo obraný krunýř. Stává se nám tak školácká chyba, ale věřte nevěřte lidé, kteří by měli být těchto věcí znalý, jsou často úplně vedle. Copak to je za znalost? Je to porozumění. Jsme schopni studovat, dosahovat vysokých výkonu v porozumění tomu co nám prospěje. Ale jakmile se začně jednat o člověka, který se nám nehodí do na šeho výčtu prospěšnosti, nebo žije život málo cool - začíná nadřazenost, nálepkování, odsuzování, házení do jednoho pytle a tím se hned zarazí porozumění. Často se jedná o strach z cizích věcí a lidí. Vidím na dětech, jak jsou důvěřivé ke všemu a my dospěláci je pěkně instruujeme co se patří. My přeci máme rádi zajeté koleje a cítíme se v nich bezpečně. Proč by jsme vlastně meli bojovat s něčím krunýřem? Stačí hned onálepkovat a odsoudit! Nemáme přeci čas. Jsme důležítí jinde. Že nejste ti kdo to dělá? Potom jste bojovníkem světla nebo strašným pokrytcem. Pochopením druhé člova dochází k velkému kouzlu. Nechám na vás zjistit k jakému.

(Inspirováno knihou Anthonyho de Mella)

 


Nejsi s tom pochopit hrozbu, jež nad tebou visí, neboť vidíš v díle druhého jen výsledek přechodného bloudění a nechápeš, co tady hrozí, že se tu může navěky rozpadnout člověk, který se už nikdy nezrodí......

....Každý soubor zákonů je násilí, avšak neviditelné.

Což jsi nikdy neposlouchal hudbu? A proč ji posloucháš?.....

....Uznáváš docela běžně, že obřad slunce, jež zapadá nad mořem, je krásný. Můžeš mi povědět, proč?....

 

....Ale každý ritus, každá oběť, každý obřad, každá cesta nejsou stejně dobré. Jsou mezi nimi i špatné, tak jako existuje sprostá hudba.

Rozumem ji však rozlišit nedokážu...

 

...Chci-li posoudit cestu, obřad či báseň, dívám se, jaký z nich vzešel člověk. A nebo poslouchám, jak buší jeho srdce.

 


Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

http://www.krajc.cz/